Je to opravdu božský nápoj. Byla období, kdy mi nechutnal, ale to se týkalo pouze nějaké nemoci nebo těhotenství a i tam to byly řádově měsíce, kdy jsem na něj opravdu chuť neměla. Ortodoxní lékaři a maminky mě budou kamenovat, ale v některých měsících jsem si občas sklenku dopřála, stejně tak i při kojení.

Víno má spoustu podob. Nejen v létě z něj můžete míchat různé osvěžující koktejly nebo si dát vinný střik na žízeň, jak to dělají vinaři v době sklizně. Burčáku se prý má vypít tolik, co máme v těle krve. No, někdo to určitě zvládne, dokonce i překoná. Je u nás populární, jako snad nikde jinde v Evropě.

Vybrat si může každý podle chuti, ale i když se vám podaří najít si toho svého vinaře, od kterého vám víno chutná, neznamená to, že budete spokojeni každý rok. Výroba vína je alchymie a probíhá nebo by alespoň měla probíhat v souladu s přírodou a je na přírodě a na počasí závislá. Jeden rok budou vína sladší, druhý zase sušší. S výraznější nebo slabší kyselinkou. Záleží na sluníčku, dešti a také podloží, na kterém se hrozny pěstují.
Víno se může stát vaší životní filosofií. Můžete mu podřídit dovolené a cestovat po vinařských oblastech u nás i v zahraničí. Jen za hranicemi jich máme několik. Výborná vína jsou v Rakousku v oblasti Wachau nebo Neusiedler See. V Německu v údolí Mosely, Neckaru nebo Rýna a kolem Bodamského jezera. V Maďarsku proslulá oblast Tokaje. A mnoho dalších. O Francii a Itálii ani nemluvě. Stále větší popularitu získávají i zámořská vína z Jižní Ameriky nebo Austrálie. A pokud navštívíte Krym, musíte zaručeně do vinařského podniku Massandra. Ve vínech je tu cítit slunce a teplo, pohladí vás po jazyku i po duši.

Jezdit je kam, vybírat je z čeho. Tak nepijte patoky a rozmazlujte se jen dobrým pitím. V přiměřené míře je to zdravé. Podívejte se na Francouze.