Je jasné, že ne všechna vozidla na silnici jsou stejně rychlá. U mnohých je to proto, že se řidiči zkrátka necítí na to jet vyšší rychlostí, jindy mají nižší limit, než jaký stanovuje zákon – to je typický případ například u autobusů či nákladních automobilů. Ostatní řidiči takové vozidlo obvykle předjedou, což je pochopitelná reakce. Ovšem jako vše ostatní na silnici, i předjíždění má svá jasná pravidla, která je nutné dodržovat, pokud se nemá stát neštěstí.

V první řadě je zde samozřejmě fakt, že předjíždět nelze ani zdaleka všude. Tím hlavním ukazatelem je dělicí čára na silnici. Přes plnou či dokonce dvojitou plnou přejet v žádném případě nesmíme, ať už kvůli předjíždění či z jiného důvodu. To je však bohužel jedno z mála pravidel, které je široce známo – a i tak jej mnozí porušují.

Dále je musíme dávat pozor na své okolí. Pokud nevidíme, zda proti nám nejede v bezpečné vzdálenosti auto, například kvůli zatáčce či budově nebo třeba porostu, který nám blokuje výhled, pak předjíždět nesmíme, ani když je na onom místě přerušovaná čára. To samé platí za snížené viditelnosti například v důsledku mlhy nebo jednoduše proto, že je noc.

Dávat pozor ovšem musíme nejen na to, co se děje před námi, ale také za námi. Pokud se řidič, který jede těsně za naším vozidlem, rozhodne také předjíždět, pak má přednost ten, který tento úkon začal jako první. Je to jen logické. Pokud byste v danou chvíli také vyjeli, nejspíše byste do sebe narazili, což by nebylo ideální.

S tím souvisí i poslední bod: je vždy nutné dát úmysl předjíždět jednoznačně najevo, a to pomocí blinkrů. Ty je nutné použít nejen když vybočujeme ze svého pruhu do vedlejšího, ale také když se do něj po předjetí vozidla opět vracíme. Ostatní řidiči musí vždy vědět, co od nás mohou v další chvíli čekat, jinak by mohlo velmi snadno dojít ke zmatku a také dopravní nehodě.